První věc, která mě v souvislosti s tímto filmem napadá je, že je to film hrozně milý, příjemný. Děj se odehrává v příjemných interiérech bytu a hospod New Yorku a pokud jde o exteriéry, tak převážně v Central Parku. Vše provází pohodová hudba připomínající 30.léta.

Právě v parku se schází mladý tvůrce scének pro komiky Jerry (Jason Biggs) se svým přítelem Davidem (Woody Allen), který se zabývá tímtéž. Jerry se Davidovi svěřuje s trablemi, které má se svým nemluvným psychoterapeutem, nepříliš schopným manažerem (Danny DeVito) a hlavně se svou dívkou Amandou (Christina Ricci). Kvůli ní se rozešel se svou bývalou přítelkyní a nyní zjišťuje, že Amanda je sice to romantické děvče jako na začátku jejich vztahu, ale už tu romantiku potřebuje prožívat zase s někým jiným.

Scénky ze života mladého páru jsou prokládány skoro až filozofickými úvahami lehce šíleného Davida. Jeho monology prokládané řadou naprosto neznámých cizích slov i přes své leckdy docela vážné téma obvykle působí hlavně komicky. Neuvěřitelně dokáže přeskakovat z tématu na téma (např. z debaty o tom, zda Jerry masturbuje, nakonec vyplyne nutnost, aby si Jerry pořídil zbraň. Co kdyby ho u toho náhodou někdo v bytě přepadl…). Díky debatám s Davidem se z Jerryho stává docela samostatný jedinec, který se nakonec zbaví všech, kteří mu vlastně komplikují život (ne, nebojte nezastřelí je), a rozhodne se opustit New York a realizovat se v novém místě.

Jak už jsem řekla na začátku, je to hrozně milý film. Podle mě je tomu tak kombinací několika věcí – útulných interiérů, pěkné hudby, prolínáním děje a komentářů Jerryho i sympatickou herečkou Christinou Ricci. Vřele všem doporučuji.

O filmu:

Rok: 2003
Scénář a režie: Woody Allen
Kamera: Darius Khondji
Hudba: Cole Porter, Moby, Ira Gershwin
V hlavních rolích: Jason Biggs, Christina Ricci, Woody Allen
Délka: 108 min


Autor článku:
filmon