Asi nikdo, kdo viděl nejnovější film Michaela Moorea, si nemyslí, že tenhle dokument vznikl jako pocta Georgi Bushovi.

Naopak, nenechává na současném prezidentu USA ani nitku suchou a během dvou hodin předkládá Moore divákovi hromadu důkazů, že prezident Bush je docela obyčejný všivák, kterému jde především o peníze. A proto jeho rodina válčí, a proto jeho rodina udržuje obchodní styky se Saúdskou Arábií, a proto manipuluje americkou veřejnost. A dělá podle Moorea i další špatné věci.

Ano, snímek je velmi manipulativní a nesnaží se ani vzdáleně o objektivitu. Je v těchto ohledech důraznější (tím je v podstatě míněno horší) než autorovo předchozí dílo Bowling for Columbie. Tam se režisér omezoval na předkládání určitých důkazy o svých domněnkách a myšlenkách, kdežto ve Fahrenheitovi zachází mnohem dále a vysloveně a jednoznačně na Buse útočí.

Kdo byl někdy před kamerou, tak ví, že je velmi jednoduché získat kompromitující materiál na někoho, jak se blbě tváří. Takové scény jsou podle mého názoru zbytečně populární, ale hodí se samozřejmě režisérovi do krámu. To, co už ale člověk říká, to je druhá věc. A nad některými výroky zůstávám kroutit hlavou. Posuďte sami: „Nevím, kde je bin Ládin. A popravdě řečeno mě to ani moc nezajímá.“, „… my s těmi teroristy zatočíme! A teď se podívejte na můj drajv!“ nebo „Jsou okupováni a nelíbí se jim to. Mně by se taky nelíbilo, kdybych byl okupován.“

I kdyby bylo všechno ostatní ve filmu vymyšlené, tak tyhle výroky jsou pravé. V tomhle případě nikdo nic neříká o prezidentovi a nikdo se nesnaží prezidentovi vložit něco do úst. Jsou to věty, které pronesl prezident osobně. (Uznávám, že existuje určité nebezpečí, že by výše uvedené výroky mohly být obratně vystřiženy z delšího proslovu, což by mohlo posunout jejich význam.). A to je to nebezpečí, které vnímám já. A vnímám také to, že se na něj soustředil i Michael Moore.

Přestože se mi dokument velice líbil, byl místy velmi vtipný a místy také smutný, aby lépe vyzněly válečné hrůzy, dovolil bych si protestovat proti jeho neúměrné délce. Fahrenheit totiž samozřejmě nemá žádnou výraznou dějovou linii a udržet pozornost po celé téměř dvě hodiny je výkon. Rovněž se pozastavuju nad tím, že tento, ač velmi pozoruhodný film zvítězil na festivalu v Cannes. Chápu to spíše jako postoj vůči Bushově politice než ocenění (nesporných) režisérových kvalit. A to je podle mě velká, velká chyba a škoda.

Vážení čtenáři, máte úspěšně za sebou moji další dlouhou recenzi, která na papír doslova vypadla. Je mi jedno, jestli se mnou souhlasíte nebo ne, ale doufám, že se vám to aspoň dobře četlo.

O filmu:

Scénář a režie: Michael Moore
V hlavních rolích: Michael Moore, George Bush a další Moorovi neoblíbenci
USA 2004, 112 minut


Autor článku:
bart