Hořce úsměvný až dojemný příběh o vztahu syna a matky z doby ne tak dávno minulé aneb film pro pamětníky i pro mladší, zejména německy mluvící generaci.

Zápletka filmu vzniká v době, kdy v Německu dochází k pádu berlínské zdi a Německo se sjednocuje… Když Alexova matka na ulici narazí na protisocialistickou demonstraci, které se účastní i její syn, dostane infarkt, který způsobí její dlouhodobé koma. Po téměř zázračném probuzení lékaři Alexe varují, že se jeho matka nesmí jakkoli rozčilovat. A tak se spustí kolotoč úsměvných podvodů, při kterých Alex hraje pro matku divadlo, aby nepoznala, že komunismus je fuč.

V souvislosti se shlédnutím filmu nás napadly některé zajímavé otázky…

Jak se Ti líbila postava Rainera?

Bart: Že by mi byl nějak zvlášť sympatický osobnostně, to ani náhodou, ale každopádně si zaslouží pozornost kvůli svému výstupu při matčiných narozeninách. Jak vůbec neměl páru o tom, co to bylo žít na východě, to bylo kouzelný.

Filmoň: Mě teda zvlášť zaujal Rainerův úbor. Všichni aktéři vypadali v šatech ze socialismu zajímavě, ale Reiner působil doslova směšně.

Jaká scéna Tě nejvíc zaujala?

Bart: Rozhodně cokoliv, co se týkalo televizního vysílání. Už samotný nápad natáčet vlastní obrázky považuju za geniální a ten způsob, jakým to bylo uděláno a co z toho vždycky vylezlo, tomu nasadil korunu.

Filmoň: Nejlepší byla socha Lenina letící po Berlíně. Hodně mi to připomínalo zcénu z bondovky Zlaté oko, kdy se James řítí po městě v tanku, na němž trůní obrovská jezdecká socha.

Měl/a si někdy Spreewaldské okurky?

Bart: Okurky miluju, ale nevím o tom, že bych jedl někdy zrovna tyto. A nejsem si jist, že je vůbec ještě vyrábějí. I když kdo ví… Po úspěchu tohohle filmu se třeba někdo pustí do jejich produkce. Až pojedu do Německa, tak se po nich poohlédnu.

Filmoň: Spreewald nebo Znojmo. Není to jedno? Pro mě hlavně nesmí být moc kyselé.

S jakým očekáváním si šel/šla do kina?

Bart: Já jsem si představoval, že Lenin je komedie od začátku do konce. Ale ouha, on je to spíš příběh o lásce syna ke své matce, zasazený do období pádu komunismu. A z toho pramení ty vtipy, které se ve filmu objeví. Přestože jsem ale čekal něco jiného, výsledek mě určitě nezklamal.

Filmoň: Podobně jako Bart jsem čekala větší srandu. Nakonec mě ten film ale víc vzal spíš připomínkou té doby, kdy padal komunismus. Je to trochu sadistické, ale tahle doba se mi líbila.

Můžeš to porovnat s Pupendem?

Bart: Oba filmy těží z toho, že lidé myslí na dobu uplynulou a na ty paradoxy, které se tehdy děly. Filmy mají společného jenom to, že se odehrávají za komunistů. Pokud bych měl porovnat, jak mě který film potěšil, tak rozhodně Lenin. Mělo to nějaký ucelený děj, byl to příběh.

Filmoň: Ne, ne Barte. Pupendo se odehrává ve skutečném komunismu. Kdežto v Leninovi komunismus pohřbí hned na začátku a pak si na něj jen hrajou. Pupendo mi přišlo víc deprimující.

Vzpomínal/a si na sametovou revoluci

Bart: Film obsahuje mnoho dobových ukázek. Já jsem se snažil vybavovat souvislosti pádu zdi a sametové revoluce. A taky se mi mihly hlavou ti vyzbrojení policajti na Národní třídě, když ukazovali ty nechráněné při demonstracích v Berlíně…

Filmoň: Ano, už jsem na to narazila. V těch dobových záběrech byla vidět ta soudržnost lidí. A hned v jedné z úvodních scén se mi taky, stejně jako Bartovi, vybavil 17. listopad u nás.

O filmu:

Oficiální web: Bacha, je to v Němčině
Režie: Wolfgang Becker

Scénář: Wolfgang Becker, Bernd Lichtenberg

Hudba: Yann Tiersen

V hlavních rolích: Daniel Brühl, Katrin Saß, Chulpan Khamatova, Maria Simon

Rok: 2003


Autor článku:
filmon