Tušili jste, že v Kanadě mají nemocnice, kde nemocní leží na chodbách místo v pokojích? Jestli ne, běžte se podívat na Invazi barbarů, film, který vyhrál pár cen v Cannes, který získal Oskara pro nejlepší neanglicky mluvený film (skoro celý film je ve francouzštině) a který můžeme v kinech vidět v rámci Projektu 100. A jestli ano, tak koneckonců můžete jít taky.

Když pominu některé až příliš sexuálně zaměřené dialogy, je Invaze barbarů filmem s poměrně inteligentním humorem, založeném především na originálních výrocích a životních situacích. Hlavním hrdinou filmu je univerzitní profesor Rémy, který má nádor na mozku a umírá. Jeho poměrně tolerantní (ale bývalá) žena zavolá synovi Sébastianovi, aby se přijel s otcem rozloučit.

Otec a syn spolu nikdy nevycházeli dobře, ale Sébastien, úspěšný burzovní makléř, se rozhodne se otcovi v jeho posledních chvílích přilepšit. A tak pro něj zařídí přesun do lepšího pokoje, koupí mu heroin, aby nemusel tolik trpět bolestmi, a pozve k němu jeho kamarády, aby mu zpestřili poslední chvíle života. No a díky tomu dochází k tomu, že se s otcem postupně sbližuje.

Jak se k Rémymu blíží smrt, přestává být Invaze tak vtipná jako na začátku, a podle mého názoru je to na škodu. Z komedie se tak stává film, který se snaží divákům dávat ponaučení. Škoda, protože jinak bych ho považoval za velmi zdařilou komedii. Takhle mi ale částečně připadá, že film víceméně sleduje smiřování syna a otce těsně před smrtí. Přiznejme si však, že kdyby Invaze barbarů měla jiný konec, nemohla by asi nikdy získat tolik cen…

Budete-li se mě ptát, jestli vám Invazi barbarů doporučuju, tak vám řeknu, ať na ni jdete. I přes onen rozpačitý konec (pro mě) jde přece jen o pozoruhodné dílko. A … chcete taky určitě vědět, který film byl tak troufalý, že si dovolil porazit „naše“ Želary, ne?

O filmu:

Oficiální web: Les invasions barbares
Režie a scénář: Denys Arcand
V hlavních rolích: Stéphane Rousseau, Marie-Josée Croze, Rémy Girard, Dorothée Berryman, Toni Cecchinato, Pierre Curzi, Marina Hands, Yves Jacques, Johanne Marie Tremblay, Dominique Michel, Louise Portal

Kanada/Francie 2003
99 minut


Autor článku:
bart