Štěpánek i Kendy nám trochu zestárli, trochu zvážněli, ale pořád jsou to dobří kamarádi, toho času řešící "krizi středního věku."

Kendyho vyhodila manželka (Lenka Kořínková) z bytu tak rychle, že se ani nestačil podívat, co mu zabalila do kufrů. A tak se i s kufry stěhuje ke Štěpánovi. Ani Štěpánek na tom s city není zrovna nejlíp. Vztah s Ute se scvrknul už jen do pondělních nočních radovánek a oba se diví, proč si ten druhý vybral zrovna tak blbý den. No jo, když z Ute se stala úspěšná paní podnikatelka, majitelka pěti lékáren, kterou ničí stále nefungující počítačová síť. Ani v předchozím díle sice nevystupovala na rozdíl od předchozích Štěpánkových lásek jako nějaká velká romantická duše. Ale v pětce je z ní už drsná realistka. Upřímně řečeno, při scénách, které měly demonstrovat vyšumělost jejich vztahu, mi běhal mráz po zádech. Byla z toho cítit hrozná prázdnota, osamělost…

Ale ten film není o končícím vztahu, ale hlavně o Štěpánkově nové lásce. Veverka je další dívkou-neblondýnou a na rozdíl od Ute je to zase romantická duše, i když ne tak uťáplá jako byly blondýnky. V pátých básnících se setkáme i s řadou starých známých – s profesorem chemie (ten nám poněkud zesenilněl a plete si Štěpána s jakýmsi Kovandou), s Toničkou (která stále miluje Káju Gotta a úžasně se hlásí do mikrofonu dispečinku rychlé záchranné služby: "Dech 3, dech 3") nebo s někdejším čističem bot Hanouskem (majitelem a provozovatelem restaurace "U čističe"). Na rozdíl od takových nových dílů Nemocnice… ale nejde jen o ubohé vzpomínání na staré dobré časy. Prostě uběhlo deset let a lidi jsou jiní a jinde. Žádné vzpomínky typu "jo tenkrát…".

V dalším pokračování už člověka nepřekvapí všude se projevující kapitalismus tak, jako v předchozím díle. Štěpán se dokonce načas stane ředitelem nemocnice. Není to však nic pro jeho poetickou duši a tak se vrací zpět na "rychlou". A díky ní taky konečně po půl roce narazí na kulatící se Veverku, která mu zmizí ze života poté, co si mylně myslí, že se Štěpán vrací k Ute. Takže happy end, jak jinak.

Škoda jen, že jsem zatím nikde nenarazila na soundtrack se závěrečnou písničkou/básničkou: Polož mi ruku do klína a zavři oči, někdy tak všechno začíná a někdy končí….

O filmu:

Rok: 2004
Oficiální web: Básníci 5
Scénář: Ladislav Pecháček
Režie: Dušan Klein
V hlavních rolích: Pavel Kříž, Michaela Badinková, David Matásek


Autor článku:
filmon