Pan účetní Fantozzi je smolař a nešika každým coulem. A z toho pramení veškerá komediálnost této až přespříliš ztřeštěné italské komedie.

Obecenstvo tohoto filmu se zřejmě dělí na dvě zásadní skupiny. Jedna ho považuje za kultovní komedii a nepřestane se během filmu lámat smíchy. Obecenstvo patřící do druhé skupiny se sice sem tam usměje, ale styl humoru jim jaksi nesedí. Člověk musí být na tento styl komedie prostě naladěn.

Maléry pana účetního jsou koláží delších či kratších příhod ze života pana Fantozziho a případně i jeho kolegů, kteří se v práci tedy rozhodně nepředřou. Zaměstnanci v kanceláři hrají ping-pong, pletou, zušlechťují svou tvář či kutí cosi se dřevem. Každý jen čeká, kdy padne pátá a začíná hromadná evakuace z budovy připomínající spíš požární poplach.

Ve filmu můžeme sledovat trampoty pana účetního na horách, kam si v květnu přijíždí zalyžovat a místo sněhu ho čeká drsná odtučňovací kůra. V jiném mini příběhu pan účetní spolu s kolegy trpí na cyklistickém závodě, při kterém si jejich šéf a hlavní organizátor odečítá dušičky, které odpadly. Jindy zase pan Fantozzi s kolegou naletí pozvání jiného svého šéfa na svou luxusní loď, kde se místo vážených hostů oba stávají šéfovými poskoky a plavčíky.

Upřímně řečeno, patřím spíše do druhé skupiny diváků, kterým tenhle styl humoru úplně nesedl. Nikoho ale od shlédnutí neodrazuji, každý podle svého vkusu…

O filmu:

V hlavních rolích: Paollo Villaggio, Gigi Reder, Milena Vikotic, Camillo Milli
Režie: Paolo Villaggio, Neri Parenti
Scénář: Leo Benvenuti, Piero de Bernardi, Paolo Villaggio, Neri Parenti
Kamera: Claudio Cirillo


Autor článku:
filmon