Láska kvete nejen v každém věku, ale i v každém psychickém stavu. Naboso je příběhem jak už to tak bývá poněkud nesourodé dvojice. Tvrďáka Nicka, který si není schopen udržet ani práci ani holku resp. její jméno v paměti. A psychicky narušené Leily, holčiny ze sanatoria, jíž matka až do své smrti bránila v jakémkoli kontaktu s okolním světem.

Poté co Nick (Til Schweiger) Leile zabrání v sebevraždě, nedostatkem lásky vyprahlá Leila (Johanna Wokalek) k němu okamžitě přilne a naprosto neuvěřitelným způsobem vyklouzne ze sanatoria a zazvoní překvapenému Nickovi u dveří jeho bytu. Začíná zajímavý vztah dvou na první pohled odlišných lidí. Po prvotní snaze dostat ji zpět do sanatoria, smíří se Nick s tím, že se Leily hned tak nezbaví, a bere ji na cestu na svatbu svého šosáckého bratra.

Naivní a bezelstná Leila je človíček tak trochu z jiné planety, který o reálném životě nic neví. O systému jízdenek v autobusech a vlacích, o vybírání peněz, dokonce ji ani netrápí, že dívky si obvykle neodskakují „na pány“. Navíc trpí „společensky nepřijatelnými“ projevy své psychické poruchy, takže o „zábavu“ na cestě ani o rodinné trapasy samozřejmě není nouze (např. když v opilosti Nickově otčímovi naprosto upřímně zopakuje jak na něj Nick nahlíží – jako na nerudného staříka se smetákem v zadku :-). Příběh Nicka a Leily je tak veselý i smutný zároveň a navíc ho doprovází velmi pestrá a trefná hudba. Ačkoli je zkušenému divákovi hned v prvním záběru, kdy Leila Nicka spatří, jasné, kam příběh směřuje, potěší.

Kromě ústřední sympatické dvojice si pak všimněte hned v úvodu postavy jedné z chovanek ústavu. Té, která má v puse neustále cigaretu a později Nicka pokouše. Její trhavé neurotické pohyby vypadají hodně věrohodně :-). Stejně opravdově protivný je pak představitel Nickova bratra, který se na Nicka dívá jako na naprosto neschopné individuum, které si navíc pořídilo stejně nepoužitelnou přítelkyni.

Závěr jejich příběhu pak mohl být maličko méně patetický. Na druhou stranu, pokud by scénáristovo pero skončilo v místě, kdy Nickovi Leilina ošetřující lékařka splní podivnou prosbu, byl by konec zřejmě ještě „američtější“. Závěrečnou scénu pak lze přeložit jako: láska léčí líp než všechny léky světa.

O filmu:

Rok: 2005
Oficiální stránka filmu: Barfuss
Režie: Til Schweiger
Kamera: Christof Wahl
Hudba: Dirk Reichardt, Stefan Hansen, Max Berghaus
V hlavních rolích: Til Schweiger, Johanna Wokalek, Imogen Kogge, Nadja Tiller
Délka: 118 minut


Autor článku:
filmon