Nevím, jak vy, ale já jsem se už strašně dlouho nemohl nového Zelenkova díla dočkat. A co teprve, když jsem se před časem dozvěděl, že do hlavní role obsadil Ivana Trojana. I přes toto vysoké očekávání jsem neodcházel z kina zklamán, ale naopak nadšen.

Příběhy obyčejného šílenství jsou vlastně romantickou komedií po zelenkovsku s úchylnými charaktery, vynikajícími herci a vůbec brilantním scénářem, ve kterém vše naznačené bude později použito. Teda kromě ustřižených vlasů.

A vlasy to všechno začíná. Petr (Ivan Trojan), kterému před půl rokem utekla přítelkyně Jana (Zuzana Šulajová), si vezme k srdci radu kolegy, že pro to, aby se k němu přítelkyně vrátila, jí má ustřihnout vlasy a svařit je s … (nebudu prozrazovat). Vypraví se proto do domu, kde nyní žije se svým současným přítelem, ale má smůlu: u nich probíhá party. Po několika drincích se samozřejmě všechno zvrtne a Petr se domů vrátí s vlasy jiné ženské namísto těch správných Janiných. Na tu ale vaření zjevně funguje, protože nabídka doprovodu na vernisáž coby revanše za psychickou újmu způsobenou ztrátou vlasů na sebe nedává dlouho čekat.

No a tak nějak se to pro Petra rozbíhá. Neobvyklé situace se kupí nejen kolem něho, ale také kolem jeho rodiny. Otec pozoruje bubliny na pivu a pamatuje si všechny socialistické filmové týdeníky, které v 70. letech namlouval, matka bafe/hafá na otce a nechává si brát krev, Petrovi sousedi se nedokáží milovat bez diváků a Petrův šéf se zamiloval do figuríny a koneckonců Jana taky občas provede něco, co si zrovna nemůže dát za rámeček. Takže je to vtipné, ale ne jednorázově. Něco, a dokonce bych řekl něco silného, po filmu zůstává. A nebojte se, v romantických komediích přece všechno dopadá dobře. Anebo v téhle ne?

Vtipy zde nejsou možná tak husté jako v Samotářích, ale dialogy jsou typicky zelenkovské se vším, co k tomu patří, tj. tragikomické. Některé dialogy jsou rozhodně nezapomenutelné. Jde například o příchod Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské do Petrova bytu, vyčinění matky otci po noci strávené mimo domov nebo telefonát Petrova otce na neznámé číslo.

Nepochybuji, že se Příběhy dočkají několika nominací (a nejen nominací) na Českého lva. Minimálně to bude za skvělé herecké výkony. V titulních rolích to rozehrávají roztomilý a přesvědčivý Ivan Trojan a okouzlující Zuzana Šulajová. Ivan Trojan se sice v náznacích přibližuje své postavě v Samotářích, ale tady přecejen působí jako menší trouba. Ve vedlejších rolích potom excelují Nina Divíšková coby Petrova matka a Miroslav Krobot v roli Petrova otce.

Petr Zelenka se udržel nad vysoko nastavenou laťkou s předchozích děl Mňága – Happy end, Konflíkáři, Samotáři a Rok ďábla. Komu se líbili obojí –áři, najde velmi silné chvíle i v Šílenství. Některými drobnými úchylkami a požitky mi film navíc připomíná Amélii z Montmartru. Vzkaz pro ty, co si myslí, že postavy jsou až moc ujeté: začněte se víc dívat kolem sebe. Každý má svoje tajemství, a to tajemství může být mnohdy úchylkou. Od zítřka si začnu všechno psát.

Motto: To, jak žijeme, je jedna věc. Většinou se s tím nedá nic dělat. Ale neměli bychom ztratit kontakt mezi sebou.

O filmu:

Oficiální stránka filmu: Příběhy obyčejného šílenství
Scénář a režie: Petr Zelenka
V hlavních rolích: Ivan Trojan, Zuzana Šulajová, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Jiří Bábek, Zuzana Bydžovská, Jana Hubinská, Petra Lustigová, Marta Sládečková

Česko 2005, 100 minut


Autor článku:
bart