Ačkoli to na první pohled vypadá spíš jako svatba, tak úvodní záběry Půlnoční míle nás přivádí na pohřeb. Na pohřeb mladé ženy Diane, snoubenky Joea (Jake Gyllenhaal), která byla zastřelena v baru jakýmsi šílencem. Kromě Joea nad její smrtí truchlí a základní trojici hlavních postav vytváří její rodiče Jojo (Susan Sarandon) a Ben (Dustin Hoffman).

Jak už tomu po smrti blízké osoby bývá, nikdo moc neví, co si po tragické ztrátě počít. Manželství stárnoucích manželů se bez dcery pomalu mění v jakési křečovité soužití, z něhož vypadl důvod jejich společného života. Jojo ztrácí chuť do psaní, Ben se naopak bezhlavě vrhá do podnikání s „budoucím“ zetěm, aniž by se ptal na jeho názor.

Zmatený Joe pro mnohé nepochopitelně zůstává i po Dianině smrti bydlet u jejích rodičů. Funguje jako poslední pojítko s jejich dosavadním životem a spíš než by truchlil po Diane si hojí pošramocené svědomí. Dozví se totiž, že ta se ocitla na místě střelby v podstatě kvůli jejich nedávnému rozchodu. Možná právě proto Joe dál bydlí u Bena a Jojo a snaží se jim ztrátu dcery alespoň nějak ulehčit. Hledá přitom ale vhodný okamžik k vysvětlení, že k žádné svatbě se vlastně neschylovalo…

Příležitost uzavřít minulost, vše si vysvětlit a začít pro všechny nový život, přichází v podobě posmutnělé poštmistrové Bertie (Ellen Pompeo), do které se Joe zakouká. Scénář již pak není nikterak složitý. Všichni se nějak smíří s Dianinou smrtí a začnou postupně znovu žít. Joe si s rodiči vše vysvětlí a získává „morální svobodu“ pro nový život s Bertie.

Co dodat? Upřímně řečeno, moc jsem nepochopila význam názvu filmu. Ani proč půlnoční ani proč míle. Samotný film pak zřejmě měl hrát na divákovu citlivou strunu. A neupírám mu, že rozhodně zvolil smutné téma. Vzhledem k tomu, že ale divák vůbec nemá možnost Diane za jejího života poznat a zjistit, jaký vlastně byl její vztah s Joem a rodiči, těžko se nad ní a nad vším následujícím truchlí. Nevím, možná nejsem dostatečně citlivý divák… Pokud bych měla zmínit něco pozitivního, pak je to sympatický představitel Joea, Jake Gyllenhaal, který mi hodně připomínal nestárnoucího Štěpánka Šafránka z „Básníků…“. Nejen nevinným zjevem, ale i držením těla, povahou, uculováním. Moc toho nenamluví a víc než slovy hraje obličejem. Je to takový ostýchavý méďa.

To je asi taky to jediné, co mi z toho filmu utkví alespoň pár dní v hlavě. Už teď, necelý týden po jeho shlédnutí, vlastně pořádně nedokážu shromáždit své dojmy a nějak vám je předat….

O filmu:

Rok: 2002
Scénář a režie: Brad Silberling
V hlavních rolích: Dustin Hoffman, Susan Sarandon, Jake Gyllenhaal, Ellen Pompeo
Délka: 117 minut


Autor článku:
filmon