Před 14 dny jsem psal recenzi na 21 gramů, což je film, kde jsou jednotlivé sekvence filmu přeházeny. Nyní mám to štěstí, že jsem si vybral film, kde nazývat cokoliv dějovou linií je přehnané.

Na úvod si proto dovolím dát slova, kterými obvykle recenzi končím. Mně osobně se film jako celek líbil, ale můžu ho doporučit pouze těm, kteří po skončení promítání rádi diskutují, o čem vlastně dílo bylo. A v tomhle případě se možná ani neshodnete. Ostatní důrazně varuju: nelezte do kina! Mimochodem, beztak budete mít problém najít nějaké kino, kde film promítají.

Jisté je určitě, že hlavními čtyřmi herci (a záměrně nebudu říkat postavami) filmu jsou dva páry: Alex se Simone a Aimée s Augustem. Nakonec stejně (možná, minimálně sledujte závěrečné titulky) zjistíte, že s těmi herci je to vlastně trochu jinak. To, co způsobuje hlavní divákovy problémy je však to, že se ve filmu prolíná skutečná realita s dějem knihy, kterou píše August. A je to moc chytře vymyšleno, moc hezky uděláno. Však taky film získal ocenění mimo jiné v Cannes.

Je taky ovšem možné, že celý ten film je úplně o něčem jiném, než si myslím. Ostatně tahle recenze je asi sama o sobě dost zmatená. Tak vás prosím, jestli jste film viděli, napište mi pár řádků. Rád o Rekonstrukci s někým podiskutuju. Ale rozhodně nemám ambice rozkrývat film scénu po scéně. Nemusíme přece vždycky znát význam všeho, ne? Tenhle film je jen konstrukce, a to se dozvíte už na začátku…

O filmu:

Režie: Christoffer Boe
Scénář: Mogens Rukov, Christoffer Boe
V hlavních rolích: Nikolai Lie Kass, Maria Bonnevie, Krister Henriksson
Dánsko 2003


Autor článku:
bart