Rex-patriates je povedený satirický příběh skupinky čtyř mladých Američanů, kteří přijeli po revoluci do Prahy „šířit světlo a svobodu“. Do země, která byla dlouhou dobu spoutaná komunismem a zmítala se v temnotě.

Skupinku tvoří poněkud nekonvenční divadelní režisérka (a skutečná režisérka filmu), spisovatel, mim (roztomile v titulkách nazývaný tělesný umělec) a žena, která prostě ví, jak vydělat peníze. Všichni do Prahy přijíždějí s nadšením misionářů, kteří zachrání zpustošené obyvatelstvo. Většina z nich kulturou, podnikatelka tím, že lidi naučí americkému úsměvu a správné péči o zákazníky. Zprvu jsou všichni nadšeni, že Praha je přesně to, co hledali, že je inspiruje, lidé, že je chápou a milují jejich díla.

Brzy však všichni prohlédnou. Na poněkud avantgardní divadelní představení nikdo nechodí, mima po Praze honí skotští fanoušci a podnikatelčina agentura ČBAF (český business s americkou tváří) zkrachuje na pracovním vztahu s bývalým spolupracovníkem „zájmové organizace STB (to bylo něco jako KGB, ale pro Čechy)“, který má spoustu kontaktů. Ovšem utéct jen tak z Prahy je nemožné. Praha je svým tajemným kouzlem nechce pustit.

Ze všech je na tom nejhůře mim, který se chce zabít a při té příležitosti provést rozlučkovou defenestraci sebe sama. Ostatní se jej pokusí zachránit trošku násilným posazením do záchranného rychlíku do Frankfurtu, odkud se prý dá dostat zpět do Ameriky. Nad faktem, že tento údajný rychlík odjíždí z Masaryčky a nápadně připomíná panťák do Kolína, se pousměje zřejmě jen české publikum. Podobně humorná je jedna ze závěrečných scén, v níž se celá skupinka snaží napodruhé dostat z Prahy a plíží se konspirativně na nádraží.

Ze začátku jsem se bála, že Rex-patriates budou řekněme příliš alternativním filmem, ale mile mě překvapili. Rozhodně však nejde o komerční trhák. To, co mě na něm bavilo, byl druh použitého humoru, narážky na české neduhy a typické americké rysy (např. americký úsměv a „I can do it“). Povedená byla taky kamera. Chvílemi spíše dokumentární, jindy připomínala televizní kurzy angličtiny nebo zpravodajskou relaci.

Ještě bych zapomněla vysvětlit výraz Rex-patriates. Ona se totiž tahle skupina expatriotů přeci jenom z Prahy po čase dostane, ale po dalším čase zase zjistí, že bez ní vlastně nemůže žít a zase se do Čech vrátí a žije zde spokojeně až do smrti :-).

O filmu:

Rok: 2004
Režie: Nancy Bishop
Scénář: Tony Laue
Hudba: Stephen Dirkes
Kamera: Minna Pyyhkala
V hlavních rolích: Nancy Bishop, James Babson, Alan Levy, Todd Kramer, Karel Roden, Marek Vašut, Martin Dejdar

Délka filmu: 75 minut


Autor článku:
filmon