Tomáš Vorel se nostalgicky vrací k Pražské pětce a vysílá „němou“ rodinku do boje s nástrahami světa. Groteska Skřítek je poněkud experimentálním počinem, ve kterém však experimentálnost nepřesahuje rozumné meze a udrží pozornost diváka.

Je pravda, že jsem měl taky trochu obavy, co se mnou film udělá. Jenže ono mě to celou dobu bavilo! Vorel vypráví příběh pouze pomocí obrazových prostředků (nepočítáme-li skřeky), bez jediného srozumitelného slova. To je sice na jednu stranu těžší, chce-li něco divákovi sdělit, ale na stranu druhou stačilo Vorlovi vymyslet poměrně jednoduchý scénář ve srovnání s „normálním filmem“, a pak si vybrat dobré herce, kteří všechno zahrají. I když to samozřejmě nebyl ten hlavní důvod, proč to dělal. Při tomto způsobu hrozí, že režisér občas sklouzne k laciným vtipům. To určitě ano, a několik jich takových ve Skřítkovi najdeme. Jenže na druhou stranu: snad ani jednou jsem neměl problémy zorientovat se v ději a hledat nit: vůbec jsem ji totiž neztratil. A taky kvůli hudbě MIGu 21, která v instrumentální podobě perfektně podkresluje děj.

Popis děje je celkým vedlejší, jde jdnoznačně o formu. Otec rodiny chodí do práce, do masokombinátu, kde se zakoukal do jedné ze svých mladších kolegyní. Matka pracuje na kase v supermarketu (výborná rvačka u pokladny) a neumí moc dobře řídit. Syn je třídní grázl, který se ve škole zamiloval do své spolužačky. Dcera nedává pozor při hodinách matematikáře Tomáše Hanáka (skvělá scéna z rodičovských schůzek!) a přátelí se s tajemným skřítkem.

Několik dalších postav tady taky dostává prostor na to, aby ve zrychlených sekvencích rozehrálo svoje charisma. A vcelku toho využívají: počínaje lehce úchylným vrátným Milanem Šteindlerem a konče třeba Janem Krausem, Petrem Čtvrtníčkem a Tomášem Vorlem v rolích „neúplatných“ policistů.

To všechno spojuje skřítek. Přiznám se, že tohle lepidlo mi ale vůbec není jasné. Skřítek je tajemné stvoření, které jezdí na praseti domácím a zjevuje se pouze dceři; jen když je potřeba, tak vyleze ven a pomůže. Ale jeho smysl tak úplně nechápu… no ale co, i kdyby žádný nebyl, tak se v tomhle případě zas tak moc nestane.

Myslím, že ten, kdo se přemůže a jen trochu je naladěn na skutečnou grotesku, bude ignorovat to, jak možná Skřítek na první pohled působí, a vyrazí na něj, se snad bude bavit. Já si myslím, že by se bavila i značná část z těch, kteří protentokrát (bohužel) zůstali doma…

O filmu:

Oficiální stránka filmu: Skřítek
Scénář a režie: Tomáš Vorel
V hlavních rolích: Bolek Polívka , Eva Holubová, Anička Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák, Milan Šteindler
Česko 2005, 90 minut


Autor článku:
bart