Pro odpůrce všech „dvojek“ míří do éteru špatná zpráva: letošní rok je na seriály vydařený. Po úspěšných pokračováních Kill Billa a Shreka je na světě další: Spider-Man. A rozhodně to není propadák.

Dvouhodinový film je rozdělen do tří hlavních částí. V té první se setkáváme s naším starým známým Peterem Parkerem alias Spider-manem, který pokračuje ve svém poslání – zachraňuje obyvatelům New Yorku život. Hlavně před geniálním vědcem Octupem. Ten se chystá představit světu svůj nejnovější vynález: nehynoucí a mocný zdroj energie. Předváděčka bohužel končí fiaskem a Octopus se stává otrokem svých čtyř chapadel a vydává se zničit město. Je tedy na Spider-manovi, aby Octopuse zabrzdil.

To se mu, alespoň dočasně, podaří. Bohužel, ve druhé části Spider-man zjistí, že mu ruka přestává fungovat a nevystřeluje pavučinu. Čím to může být? Třeba zachraňovat lidi není jeho posláním, jak si až doposud myslel. Rozhodne se tedy, že se stane „obyčejným“ člověkem. To má samozřejmě řadu předností: zvládá se učit do školy a konečně se stihne podívat na Mary Jane do divadla na její herecký výkon. Na druhou stranu ale musí přihlížet tomu, jak někdo někoho na ulici mlátí, aniž by mohl díky svým nadpřirozeným schopnostem zasáhnout, a když zachraňuje dítě z hořícího domu, dá mu to pěkně zabrat.

Nakonec se ale Spider-man vrátí Ve pomyslné třetí části se opět utkává s Octopem, který nabyl sil a získal tritium, zdroj energie pro své pokusy, a rozdají si to spolu natvrdo. Vyhraje-li Octopus, bude mít ve své ruce zdroj energie silný jako Slunce, jestliže však zvítězí Spider-man, bude New York zachráněn a Peter bude mít (možná) stále šanci milovat svou dětskou lásku Mary Jane…

Filmu bych samozřejmě mohl leccos vytknout; a byly by to především dvě věci. Za prvé se režisér snaží diváka dostat do deprese tím, jak strašně dlouho a podrobně líčí Peterovu depresi – jak k ní přišel, proč hodil Spider-manův oblek do popelnice a jak se zrodila jeho znovumotivace. Prostřední část je podle mého názoru příliš zdlouhavá. Za druhé je to ten „poučný“ závěr. Fuj, ať už z pohledu zničení „slunce“ nebo z pohledu milostného vztahu Petera a Mary Jane to šlo přece vymyslet trochu jinak. Minimálně bez těch řečí.

Musím však musím zdůraznit, že tyto dvě záležitosti vám můžou sice vyvolat na tváři kyselý úsměv, ale nemohou vám zkazit dojem z celého filmu. Trikové scény jsou skvělé, a když Spider-man šplhá po mrakodrapu vzhůru, tají se vám dech. Stejně jako když spolu Octopus a Spider-man bojují téměř ve vzduchu.

Dvojka taky hýří vtipem. Například, jakkoli to nejde zrovna dobře přeložit, chce Peter skoncovat se svojí depresí a vrátit se coby Spider-Man. Vrhá se tedy dolů ze střechy domu se slovy „I’m back!“ Protože však jeho prsty selžou a nevystřelí pavučinu, padá dolů k zemi a narazí si záda. Poté odkulhává se slovy „My back!“ A vtipných situací je ve filmu rozhodně víc. Co byste třeba očekávali, že se stane, když Spider-manovi v akci spadne maska? 🙂

Kromě opět dobrých představitelů dvou titulních rolí musím ještě ocenit výběr Alfreda Moliny do role zloducha Octupa. Je to přesně ten typ člověka do podobné role: charismatický a přesvědčivý, ať už je právě v roli dobráka nebo zloducha.

Netvrdím, že Spider-man 2 je intelektuální zábava. A vy to asi ani nečekáte a určitě ani nechcete. Ale je to rozhodně pěkná zábava na jeden večer.

O filmu:

Oficiální web: Spider-Man 2
Režie: Sam Raimi
Scénář: Alvin Sargent
V hlavních rolích: Tobey Maguire, Alfred Molina, Kirsten Dunst, James Franco
USA 2004, 120 minut


Autor článku:
bart