V roce 1997 natočil Ital Roberto Benigni film Život je krásný, se kterým dobyl Hollywood a po zásluze získal Oskara za nejlepší neanglicky mluvený film, nejlepšího herce (Robert Benigni osobně v hlavní roli) a hudbu …. Škoda, že se od té doby Benignimu už znovu zabodovat nepodařilo…

Dovolil bych si říci geniální film je o velké lásce mezi Guidem, číšníkem a později majitelem knihovnictví, mužem s velkou výřečností, a paní učitelkou Dorou. Při několika náhodných setkáních Guido Doru okouzlí svým originálním myšlením a svojí galantností a výřečností ji doslova uhrane. Tak se rodí velká láska, která naplno propukne až poté, co mladá žena odmítne při zásnubách svého ctitele (lepší je mít chudého manžela, kterého budu milovat). Zanedlouho se vezmou a mají spolu dítě – kluka.

Jenže pak přichází válka (přes několik let se přeneseme vtipně udělaným prostřihem ze zahrady) a na mladou rodinku nečekají už jen samé příjemné věci. Guidův židovský původ posílá jeho i synka do koncentračního tábora. Dora je stejného osudu ušetřena, ví však, že beze zbytku rodiny jí život nebude přinášet radost a požádá proto o to, aby mohla nastoupit do stejného „koncentračního“ vlaku.

Film se v druhé polovině odehrává na samých nehezkých místech v koncentračním táboře, jenže právě tam získává na působivosti. Válečné hrůzy zůstávají skryty a objevují se pouze pomocí Guidových interpretací, tzn. velmi překroucené. Guido totiž vymyslí pro malého syna úžasnou hru, která mu ho pomáhá zabavit. Syn opravdu vše chápe jako určitý způsob zábavy a druh prázdninového tábora, a snaží se získat co nejvíc bodů (body jsou za něco, co otec chce, aby syn udělal). Jakým způsobem otec jedná se svým synem a sděluje mu, co se právě děje! Nadále snímkem prostupuje také obrovská láska, kterou Guido chová k „princezničce“ Doře a dokáže jí sdělit i za velmi obtížných podmínek, že ji miluje.

Osobně považuji Život je krásný za jeden z nejdojemnějších filmů, které jsem kdy viděl. Romantičností se některé momenty blíží pohlazením v Amélii z Montmartru. Benigniho ctí i samotný závěr v tomto duchu, kterým nevybočil z příjemně vedeného protiválečného děje. Vida, že není pravda, že krásný a dobrý závěr musí být stoprocentně šťastný…

O filmu:

La vita e bella
Režie: Roberto Benigni
Scénář: Roberto Benigni, Vincenzo Cerami
V hlavních rolích: Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giustino Durano, Lidia Alfonsi, Sergio Bini Bustric
Itálie 1997, 113 minut


Autor článku:
bart